ČECH.

Jak jásám, bratří, že jsem Čech,

Ta zem že moje vlast,

Já nejblažší jsem z lidí všech,

Nebeskou cítě slast.

Jen patřte na ty krajiny,

Zda-li to není ráj,

A na ty vábné lučiny,

Kde kvete věčný máj.

Zde kyne nebe milené,

Jak tam, kde palmy jsou,

A jako Alpy vznešené

Se české hory pnou;

Obložte perlu předrahou

Safíry kolkolem,

A máte moji vlast milou

U věnci spanilém.

Zde žijí duše citlivé

A blahu proudí krev,

Zde roste víno palčivé

A rozléhá se zpěv;

A tak si myslím, druhové,

Až někdy v hrobě jsem,

Kýž nebe jestli takové

Jak moje krásná zem.