Čechova mohyla.

Po předlouhé řadě věků,

po odlivu potopy,

připraven byl byt člověku

v tomto srdci Evropy.

Ale kdož pak těchto krajů

první byl vzdělavatel?

kdož podmýtěných u hájů

živné žíto první sel?

Komu panenská ta země

poprvé vydala plod?

kteraké tu lidstva plémě

první ve žních lilo pot?

Starodávná pověst praví,

s Řípu že se díval Čech –

že si oblíbíl kraj zdravý;

zde se rozžehnal s ním Lech.

Srdcejemná bývá doba

loučení a rozchodu;

líbali se bratří oba –

Lech pak bral se k východu.

Čech udatný vojevoda

prápor svůj zde zarazil.

Otec českého národa

dlouho šťastně vévodil.

Odtud pluky vůdci věrné

šířily svá bydlení

až po dálné lesy černé;

Čech dal zemi přijmění.

Povězte, vy šedé skály,

kam stoupenci Čechovi

vůdce svého pochovali?

lépe, než vy, kdož to ví? –

„Ve Ctinovsi pohřben vůdce,“

pověst dí starobylá;

„Hrobku Čecha zbořil škůdce:

Říp jest jeho mohyla.“