Čechové na cizá vojska.

Kolem mezí českých, v příkrém skalí,

V kurné hvozdy našich okolí

Zbrojné zástupy se kvapem valí,

Lidmi hradbu staví v zápolí;

V pustinách a v dolích příkrých hor

Plemení se cizozemců sbor.

Švarných Čechů tisíce se hrnou,

K strašné válce pluky se zbrojí,

Vážným citem k vlasti srdce trnou,

Na tuhé se zápasy strojí.

Hřívy nad Vltavou krouží lev;

Spne-li se, tak téci bude krev.

Zpět se berte, diví národové!

K čemu jste tak lítě zpuzeni?

V lesích pod horami řvou již lvové,

Ze sna k divé pomstě vzbuzení.

Hnete-li se, přijde jejich roj,

V krvavý se s vámi pustí boj.

Meče hrozně ostré kolem sebe

Na vás tyto lidné řady pnou.

Rozvinutí jejich práporové

Svěžím větrů nádechem se dmou.

Po silnicích hustě k nebi prach

V sloupích šerých vine se vám v strach.

Zrušte předsevzetí vaše mylné,

K horám jestli dále zajdete,

Prsa jako skálu, ruce žilné,

V Čechách staroslavných najdete;

Národ lásky k vlasti pln,

Potká vás jak lítá prudkost vln.

Polnice ať v slávě hlučné zníte,

Mezi naše husté křoviny!

Ohlas v horách zazvuč! – ať to zvíte

Vesnice, a tučné roviny!

Mužstvo české, směle uchop zbraň,

Pokyne-li doba, vlast svou chraň!