Čechové u Baltu. (I.)

Otakar železný zas boj nový chystá,

Vůdce on vítězný, při něm sláva jistá,

Každý vojín prsa křížem si znamená,

V sever táhne mládež roznícená.

Otakar rekovný smělé vede voje

Naproti pohanům do krutého boje,

Do Sambie mhlavé, k moři baltickému,

Nižádný vrah posud neodolal jemu.

Staví na bojišti kříž a modly kácí,

K Bohu křesťanskému Prušan se obrací,

Vede král své Čechy, lítají prápory –

Již lev bílý hlídá v siné moře s hory!

Hle tiché, velebné moře, obraz míra,

Nepřehledně se před vojskem odevírá,

Zelenavé vlnky na břeh vystupují,

Otakara temným šumem pozdravují.

Prápor český věje nad pomorským krajem,

Klesají Čechové na kolena vzájem:

„Hospodine, pomiluj ny!“ – slavně pěli,

– Po prvníkrát moře baltické uzřeli.