Čechové u Baltu. (II.)

Zhasly hvězdy, zhasly rodu Přemyslova,

Zkazila poslední plod ruka vrahova,

Jiný se vyskytnul rod na stolci českém,

Jak bludice počal rudým svítit leskem.

Bludice nestálá – jezdí semotamo

Bohatyrský Jan, aj bylo pod ním známo

Na sedáních, v bitvách, po Evropě celé

České rytířstvo cti žádostivé, smělé.

Svět jej obdivuje, vrah se koří jemu,

I vítězně táhne až k moři sinému,

Balt jej pozdravuje, vítá šumem tajným,

Šeptá o shledání k synům cizokrajným!

Zde ustal lev český u vítězném běhu,

Hle červenobílý prápor věje s břehu:

Hle voj zastavil se – v tiché moře zírá,

Ježto se velebně před ním odevírá.

I hle kleká Jan a rázem jak na heslo,

Celé vojsko české na kolena kleslo:

„Hospodine, pomiluj ny!“ slavně pěli.

– Po druhékrát moře baltické uzřeli.