Čechové u Baltu. (III.)

Slavně Jan pad v bitvě, zesnul Karel drahý,

S ním v kochané vlasti pominul věk blahý,

Mistr Hus upálen zahynul v Kostnici,

Celý národ český povstal hanbu mstící.

Pomsta nesmírnou v něm sílu probudila,

Že celé Německo hrůza ohromila,

Kněz kalich vyzdvíhá! za ním voj nadšený –

Veškeren odpůrník hyne poražený.

Východ již a západ před nimi se třese,

Voj k poledni, jiný v sever hrůzu nese,

Marný všechen odpor, u vítězném běhu

Vede Prokop voj až k baltickému břehu.

Hle před nimi tiše u velebné kráse

Nepřehledné moře rozeprostírá se,

Dojat jemným citem hrozný Taborita

Oslzeným okem siné moře vítá.

Kněz kalich vyzdvíhá, vojíni klekají,

Zem opět viděnou Čechové líbají! –

„Hospodine, pomiluj ny!“ – slavně pěli.

– Po třetíkrát moře baltické uzřeli.