Čeho je nám třeba?

Čeho je nám třeba? Hojnosť máme slávy,

sterých kronik každý přetýká jí list;

na skále, jíž české, tvrdé byly hlavy,

vzdělán její chrám, jejž zloby Antikrist

nepřemůže více. Jiříka jsme měli,

Jana, duši svatou, Žižku Mesiáše,

božích bojovníků počet vzácný, skvělý –

řadem hvězd a sluncí minulosť je naše!

Čeho je nám třeba? Národní prý síly,

sebevědomí a rázné obrany!

Dostatek jí máme. Nás kdo urazí-li,

v denních lokálkách je ihned ztrestaný,

my pak vztyčujíce rukou mužné svaly,

hrdě radujem se: „To jsme mu zas dali!“

Čeho je nám třeba? Umění a věda

bují jako luh, jejž zrosil deštík blahý –

na jeviště slávy, v politické snahy

každé chvíle křičí jiný napověda.

Staří spolehají na mláď naši čilou,

mláď zas vzory starších očekává,

a tak nezbytně vlasť, matku naši milou,

samá jen a samá musí zdobit sláva.

Ničeho nám třeba. Pachtíme se přece

na znamení, že je život u nás hbit,

rozhodujícím se sférám zalíbit,

pro křížek stavíce kališnické plece!

Čeho je nám třeba? Za Rudolfa krále

kámen mudrců se hledal v Čechách stále.

Bez něho dnes také jistě vyhrajem.

Čeho je nám třeba? Jenom najít lžíci,

na níž bychom mohli s duší plesající

jeden druhého utopit na vzájem!