Čekala jsem...

Čekala jsem dlouho na tě,

vzpomínala bez ustání,

a ty jsi se vrátil ke mně

bez úsměvu, k nepoznání.

V oči jsi se nezahleděl,

hlavy jsi se nedotekl,

náručí jsi nerozepjal,

a tak málo, málo řekl!

Což můj anděl nad hvězdami

k tobě – marně ruce spínal,

že ty vzdálen za horami – –

netoužil jsi, nevzpomínal?