Čekám Tě...

O kdybys tušit mohla, jak se těším na Tě,

královno moje bílá, štěstí duše mojí,

již zářné blažen chystám vonné síně v zlatě

pro příchod Tvůj, jenž moji nemoc tesknou zhojí.

O kdybys tušit mohla, jak teď nad mým hradem

víc nezapadá slunce modré za úbočí,

vše radostí že zpívá v srdci láskou mladém,

plá zář Tvé duše tiché, nebeských Tvých očí.

O kdybys tušit mohla, že’s mi dražší ráje,

že větší jsi mi nad vše, svět co může dáti,

že každá myšlenka má v Tobě pučí, zraje,

duch v dáli mukou spiatý vždy se k Tobě vrátí.

O kdybys tušit mohla, kterak v sladkém bolu

Ti chvátat vstříc mě srdce nestišené pudí!...

O pojď, spoj krok svůj s mým, o pojď již, půjdem spolu

tam na východy světlé, šťastni, třeba chudí.