Čekáme v teskném soumraku,

Čekáme v teskném soumraku,

kdy slávy jasné slunce

co vítěz hrdý zaujme zas

své opuštěné trůnce.

Nad námi doba rozhodná

vždy hustší stíny stele,

vždy úžeji nás přivine

v své rámě zledovělé,

vždy tesknější nás předtuchou,

vždy úzkostnějším hlasem

před velkým skutkem varuje,

jenž svět naplní žasem.

Však třeba chtěl, již každý z nás

nad sebou ztratil vládu

a následuje dějů proud

k vítězství – aneb k spádu.