ČEKÁNÍ.

Svou milou čekám v sadě.

Lednový večer. Nepřichází –

Zápasím – stromy v řadě

čítám, bych zhostil se úzkosti.

Mlha se k zemi tlačí

spolčena s ostřím mrazu.

Sníh v barvě fialové ztrácí

a kadmia svou bělobu.

A dutě jenom vyjí

v blízké síti telegrafu dráty,

chvílemi bijí zlomeným zvukem signály.

Zelená, rudá blesknou se světla na trati,

jak ocel dýky lesknou se koleje a lákají.