ČEKANKA.

Na polní mezi naší chudé,

kam z oblak zní zpěv skřivánka,

kde planou, hoří máky rudé,

rozkvétá modrá čekanka.

Čekanka modrá s rosou v květu,

tesklivé oko siroty,

jež tiše požaluje světu,

jak malounko tu dobroty.

Zde hroudu tvrdou potem, krví

náš dobrý člověk zalévá,

svou bolestí ji stále mrví

a lán svůj oře, osévá.

A někdo černou brázdou chodí

za rozsévačem jako stín,

krok jeho zmar a zkázu plodí,

na poli bují koukol, blín.

Na polní mezi naší chudé,

kde dozněl zpěv už skřivánka,

neplanou nikde máky rudé

a uschla i ta čekanka.