ČEKANKA.

U brány při cestě na rumišti

čekanka blankytným okem blyští,

v touze hledí

do daleka

a pořád rytíře čeká, čeká.

Šli kolem vojáci, bubnovali,

čekanku do prachu zadupali.

Ale ona

za rok zase

modrýma očima dívala se.

Šli kolem z večera milující,

utrhli čekanku na kytici.

Ale ona

za rok zase

modrýma očima dívala se.

Dragouni letěli kolem vnově,

koně ji roznesli na podkově.

Ale ona

za rok zase

modrýma očima dívala se.

Sluníčko zapadá, slunce vzchází,

miláček čekance nepřichází,

nepřichází,

marná touha,

ve prachu čekanka dál se plouhá.

Ubohá čekanko pohádková,

písničkář trhá tě nyní znova,

k bílým dvorům

hledí branou,

nedočkáš, zůstaneš starou pannou!