Celeberrimus.

Buď mi vítán, příteli můj mladý,

vyhledáváš u mne vážné rady;

píšeš mi, že moje hlava šedá

smyšlenkami klamati se nedá.

Nuže, ochotnou mou radu znej,

a ji vezdy na paměti měj.

Z příčin těla vděčně radu brávám,

vzhledem k duši ochotně ji dávám;

dnes však za mne mluviž autorita,

všemu světu známá celebrita.

Pasteur*) neznal jen co jed co med,

velduch ten znal také vědu věd.

Škola nová, škola bez konfesse,

hrdopyšně do azuru pne se;

ceny dávaly se žákům pilným,

v bezbožeckých odpovědech silným.

V obecenstvu zříme lékaře,

po boku mu kmeta faráře.

Hoj, tu horujících bylo řečí,

máchalo se jazyky jak meči;

slavena tu věda nad vše chytrá,

jež prý v slunce vzplane dnes neb zítra;

řečník překonává řečníka,

výmluvností každý vyniká.

K faráři se lékař Pasteur kloní,

do ucha mu bolná slova roní:

„Úřad káže vám zde trudně sedět,

lživé řeči slyšet, v tváře hledět;

smutnou věru máte úlohu,

neslyšet ni slova o Bohu.“

„Souhlasím já z celé duše s vámi,

školy stůjte nerozlučně s chrámy;

škola dcera s Církví, matkou pravou,

národu jest blahodatnou slávou;

škola bez Boha jest nestvůrou,

pro školáky škodnou dressurou.“

Jindy soudruh také celebrita (!),

slaveného vědce chytře chytá:

,Jak s tou učeností tisícerou

sjednotit se lze vám s biblí, s věrou?‘

Pasteur jemu bez rozpaků hned

výtečnou dal tuto odpověď:

„Prozpytujte dříve bibli svatou,

zapudíte chmury, jež vás matou;

přístupným tak stanete se víře,

potom chci vám odpovědět šíře.

Dnes jen krátce volím říci vám,

jakou zkušenost v té věci mám.“

„Jednou jen jsem četl bibli celou,

ale věřte, s pozorností vřelou;

mám teď víru bretonského muže,

jež mne svedla s věčným Bohem úže;

bych moh’ zase číst ten poklad cenný,

byl bych věrou u bretonské ženy.“*)

Nemohu dáť Tobě světla více,

nežli světová ta vědy svíce;

užij Pasteurovy vážné rady,

pak se v praxi zbavíš mnohé vady;

přidám ještě maličko jen slov,

nebude ti třeba rady znov.

Nemá-li kdo víru v Boha, v duši,

o člověka jasný názor ruší;

se zvěrolékařem měl by vědou

výši stejnou, tuším trochu bledou;

řek’ by zvěrolékař nábožný:

„Ten náš úkol není totožný!“

Pasteur věc tu z hlubin vědy věděl,

bez předsudku na člověka hleděl;

nechce-li kdo Bohu, Církvi, věřit,

s Pasteurem by vědou chtěl se měřit?

Lékař vědu svou jen ocení,

vžije-li se v Boží Zjevení!