Celerový květ.

Tvé přání se vyplnit má,

tedy proč oči tvé na vše hledí z temna?

Nedůvěru snad ke mně máš

a moji lásku snad neuznáš?

Celerový květ tak záhy chabne,

jak nepravá láska brzy vadne,

od tebe věrnosti se mi nedostává

a pouze slzy a bol mně zůstává.

Než-li vypučí celer z květu,

dávno naše láska odřeknuta světu;

pro takovou lásku nemusím slzeti

a své srdce marně soužiti.

Sliby tvé jsou chyby – vždyť srdce studené,

kyselosti pramen v srdci pomine,

nehleď v oči, když srdce neznáš,

vždyť v očích těžko věrnost poznáš.

Duše tvá – smutné jen zří tvoje činy,

bude pak souzena za ty viny

a bez naděje v budoucnost kráčí,

zklamání cestu slzami smáčí.

Varuji tebe dále tak kráčeti,

každé srdce v tvé cestě klamati,

ale vzpomínej na pozdní tvoji věc –

však ti svět připraví špatný konec.

Oklamaná srdce všechna se sejdou

a proti tobě žalovat budou –

pak teprv poznáš, jak jsi měl dělat –

a že jsi neměl pojídat celerový salát.