CÉLONY

Viděl jsem Betlém:

jen temný cypřiš hlídal starý dům

obrostlý břečťanem

a huňatý pes vrčel nad kolébkou u vrat,

v níž spalo dítě.

Lednové slunce

vesele hřálo, hraví motýli

se vzduchem kmitali

a první květy mandloní se růžověly

na černých stromech.

Ve vírech prachu

míjely divé automobily

na Marseille, Avignon,

sirény řvaly. Dítě spalo spánkem chudých

a spasitelů.

Královské dary

též dostat mohlo. Ale hloupý pes

zle zuby vycenil,

když velkolepé dámy daly zastaviti

a chtěly k němu.

Chudoba svatá

už v kolébce zná vlastní důstojnost.

Vinice Provence,

vy víte, ty, nikoli nejmenší, Célony,

mohlo bys mluvit.