CELÝ SVĚT

S úsměvem vešel. Nesl mi něco

k dárkům, jichž bylo již na tisíc.

Do vlídných záhybů složená líc

věštila objev. A tajemné něco

v obalu z papíru přede mne klad.

Však dárek když ruka má chtěla již brát,

jak dítěti ve hře vzhůru jej zved

a šibalský úsměv mu do zraků slét.

I já chtěla chvíli tu prodloužit

jak pomlčkou radost. – Co jen as

balíček skrývá? – Hádej jen! –

Což prázdný je-li, dobrý den

si ze mne tropíš? – Otcův hlas

však zvážněl náhle, když mi děl:

„Jen pohleď, co bych dát ti chtěl,

kdyby moh' sen být vyplněn.“

A z obalu, jak modrý květ

drobnůstku něžnou na pohled

můj otec v štědré dlani zved. –

Kulatý globus – celý svět!