CERESIO.

Jak vzácný smaragd ležíš v slunci zlatém,

Tvou krásu pláštěm azurným den skryl,

a ověnčil Tě skvělým majestátem

Tvých pyšných štítů, jež nach zruměnil.

A vůně táhnou. V listí stromů svátém

se kaštany rdí. Na květ soumrak vlil

jak stříbro rosu. Večer v míru svatém

v Tvé tůni hvězdy nebe rozsvítil.

Noc kráčí s vrchů branou soumraku,

a slavík tluče, vlna o břeh bije,

a zvonů „Ave“ zvučí v oblaku.

Sní Bissone – a v jasu měsíce

jak ostříbřena dřímá kamelie,

a zlaté mušky letí, záříce...