Černá hodina.

Je jasná noc. Svaté ticho

vlévá stesk v moji duši,

a chvějící lesk bledých hvězd

tlukot srdce mi ruší.

A příval strastných otázek

za rozluštění žádá,

za rozluštění tajemství,

jež nikdo nevybádá...

A zdrcen vidím nicotnost

všeho, všeho co žije,

a svědomí červ bolestně

v mých nervů síti ryje,

neb dech spícího dítěte

výčitku budí ve mně,

že vrh‘ jsem jej v tento život,

v tu velkou bídu Země.