ČERNAVA.

Bledé stíny na černou se vodu kladou,

na mou hlavu,

bolest za bolestí dlouhou řadou.

Podob tisíc, usmívání jemné mají,

ústa křivá,

v ňadrech jehly, horce objímají.

Aglo bledá, také ty jsi mezi nimi,

s bolem bolest,

vlas můj splývá s kadeřemi tvými.

Letní bouří zachvácena naposledy.

V tůň se sklonil

bílý jedle kmen a vrchol snědý.

Hladina jen citlivá se jitří snadně,

vzruch a vášeň.

Tůň je hluboká a klid je na dně.

Nad pohádky hvězd tam dole sladko sní se,

řídko kámen

v matnou zeleň padne, uloží se.

Za stínem stín nad černou se vodou zvedá.

Přelud lesní

na dně mém spí tiše, Agla bledá.