ČERNÉ JEZERO

Tichá skalní stěna,

nepřeletí pták,

černá, zamyšlená

pne se do oblak.

Mezi ní a kmenů

pustou vývratí

bez šumu a stenu

jako v závrati

nad jezerem stojíš

divně v srdci jat,

vydechnout se bojíš –

ticho odevšad.

Cítíš jen, jak cosi

v hlubší ještě tiš

ke dnu pod rákosí

táhne tebe níž.

Nostalgie sahá

v duši tobě cit,

proč jen noha váhá,

nechce odtud jít?

Co dí hloub ta tmavá

k duši v tiš a sen?

Sestra sestře dává

tajně ruku jen...