černé lesy

černé lesy pod oblohou,

černé lesy nad hlavou

neslyšely u svých nohou

píseň s jednotvárnou slohou,

naši píseň hladovou.

neslyšely píseň bídy,

dýchajíce sytostí,

až jim přišly rubat přídy

černé ruce černé třídy

po rozmaru vrchnosti.

daly lesy, chleba daly,

černý chléb a černou sůl;

na jak dlouho, neříkaly,

zahučely, zapraskaly,

rachotily kmeny v důl.

zahučely, pomstou dychly:

zhořkne vám ten chlebíček!

petro s jurajem už ztichli,

na smrky svou krví šplíchli,

smrk je zabil, jeden věk.

luka leží v nemocnici,

pod strání strom, jenž ho stisk’.

černé lesy s krásou spící

mají v mošně šumějící

chléb a smrt a panský zisk.