Černé perly.

Hrsť černých perel z hlubin duše svojí

zde lovím, z toho básníkova moře,

jak zrodilo je odříkání, hoře

a temno dum, jež proti křivdám brojí.

Je pracně básník z duše rve a pojí

pak k sobě, z nich tak skromný vínek tvoře.

V nich bouřné slávy neplá zlatá zoře,

jen starých ran v nich černá krev se rojí.

Však jedno modlím se: by temným leskem

na říze vzplály, matko vlasti, tobě,

ne na hrudi, jen dole, v lemu řízy!

A svobody kdy jitro svitne bleskem

v ty matné perly, dávno na mém hrobě

ať slávy tvé svit jeden skane ryzí!