Černé pole.

Co to po kraji tam, co to pole plní

a jako černý les za vichru se vlní?

„Z podzemí ubledlí fárali havíři,

chtí dětem chleba víc – k pánům krok svůj míří.“

Co to tam v pozdálí na slunci se třpytí

a v řadě dvojité proti nim se řítí?

„To páni na šachtě lekli se velice –

k útěše přišly jim bodáky, ručnice.“

Co v kouři zahřmělo a šlehlo plamenem,

co sténá, že by to hnulo i kamenem?

„To pušky mluvily, mluvily poprvé –

to bude sirotků lkát kolem té krve...“