ČERNÉ RUCE.

Miliony černých rukou

vidím, jak se vzduchem vlní,

miliony černých rukou

zřím, jak v slunné nebe pozvedá se,

miliony vzdechů vesmír plní –:

„Proč být otrokem?!“ – tak člověk ptá se.

Černé ruce, dělné ruce

dusnou bouří vesmír plní,

černé ruce, dělné ruce

vesmírem se hněvně vlní.

Miliony černých rukou

vidím o kus chleba rvát se,

miliony bledých dětí

zřím jak v špíně, v hladu, v nouzi hyne,

miliony hlasů slyším ptát se:

„Proč být otroky? – Nechť rabství zhyne!“

Černé ruce, dělné ruce

dusnou bouří vesmír plní,

černé ruce, dělné ruce

vesmírem se hněvně vlní.

Miliony černých rukou

vidím po práci se sápat,

miliony černých rukou

vidím chabě klesat – práce není!

Miliony zřím se kladiv chápat –:

„K boji! K boji!! Dost již otročení!!!“

Černé ruce, dělné ruce

dusnou bouří vesmír plní,

černé ruce, dělné ruce

vesmírem se hněvně vlní.

Miliony černých rukou

vidím bořit trůny králů,

miliony černých rukou

vidím bořit paláce a chrámy – – –

Hleďte, doba velkých ideálů! –

„Bílé ruce, rovnost mezi námi!“

Černé ruce, dělné ruce

dusnou bouří vesmír plní,

černé ruce, dělné ruce

vesmírem se hněvně vlní.

Miliony černých rukou

zřím se v horké krvi brodit,

miliony černých rukou

vidím lámat těžká pouta kletá...

Miliony zřím se lidí rodit –

šťastných lidí – volných pánů toho světa!...

Černé ruce, dělné ruce

dusnou bouří vesmír plní,

černé ruce, dělné ruce

vesmírem se hněvně vlní...