Černý rytíř.

Kdo ten rytíř v hávu černém

S tmavě plápolavým zrakem –

S obličejem bez úsměvu,

S tváří zahalenou mrakem –

Jakoby se o půlnoci

Byl otevřel země klín –

Jakoby to mezi živé

Byl vystoupil z hrobu stín.

V oné noci když Varšavská

Divoce zuřící luza

Strašnou, hady otočenou

Hlavu zdvihla jak Meduza –

Vedravši se do žalářů

Mstila zradu domnělou –

V oné noci ojczyzna se

Kryla nejčernější tmou.

Ulicemi Varšavskými

Bez uzd hrůza valila se –

Starý Krukověcki volá:

„Já, já dovedu vás k spáse!“

Lid Varšavský v oné noci

Vyvolil jej vladařem – –

Potvrdil jest rozhodného

Starce poděšený sněm.

Hromonosným budiž mračnem

Na Moskala hrozícího –

V nepřehledných zhoubných proudech

K Varšavě se valícího –

Odhodlaně sám se’s v čelo

Lidu svého postavil:

Hleď, bys národ polský spasil

Aneb aspoň – oslavil! –

Josue když bitvu řídil,

Slunce s nebe nekleslo:

Naopak pod Krukověckým

Slunce již se nevzneslo! –