ČERNÝ TÝDEN. (I.)

Dav nedočkavý, dravý, mnohohlavý

se tísnil v průjezdě a debatoval.

Chvílemi prudká udeřila vlna:

několik mladých, rozjařených lidí

na výkladní sklo těla přitlačilo

a s chechtotem dál razilo si cestu.

Slyšel jsi vtipy, jak je večer chrlí

ta velkoměstská poblácená dlažba,

viděl jsi úsměv, kterým usmívá se

blaseovaná, zcyničtělá duše.

Dav hnul se náhle; kterýs obchodníček

vydání zvláštní vítězně si nesl,

je prodávaje za zvýšenou cenu.

Dychtivě steré ruce zvedaly se,

by zmocnily se prvých exemplářů,

a obchodníček krejcárky své sbíral.

„Obchod je obchod,“ řekl s pochopením

muž ramenatý, který také koupil.

A pochopils, co tobě bylo ranou,

tak těžkou ranou, že se leta cítí,

že sensací jen pro tisíce jiných

je jenom možnost zisku obchodníčka,

sensace s kursem, určovaným chvílí.

„Obchod je obchod“ – – Hanba, všech nás hanba,

je možnost zisku; zrada možnost zisku.

A podlost též je pouze možnost zisku.

Obchod je obchod. Jako na dračku jde

vydání zvláštní. Rozchází se zástup

uklidněn jaksi. Večeře líp chutná,

když sensací je zrady opepřena.