ČERNÝ TÝDEN. (III.)

Březnové paprsky budily

ze sna vše zchladlé a spící.

Bez mraků byla obloha,

modravé bylo nebe.

A vlažným vzduchem znělo to

tak jako jásavý výkřik,

tak jako bití křídloma

připlouvajících ptáků.

A vlažným vzduchem voněla

tušená příští vůně,

živote, věčný živote!

Země, o krásná země!

Bál jsem se hledět v tento jas,

bál jsem se zahledět v slunce.

Bál jsem se hledět v lidský zrak,

abych v něm nečetl hanbu!