ČERNÝ TÝDEN. (IV.)

Představil jsem si, že kdes samoten

snad někdo zachmuřený medituje.

Představil jsem si, že snad hovoří

k jarnímu větru, který v tvář mu duje:

„Nu ten a ten, ne tak a tak,

ne oslnivý, a ne vábný zjev,

jen lidí pár, již přímo hledí v zrak,

jen rukou pár, jež čistily by chlév.

Nu ten a ten, ne dravý příval slov,

ne pathos, jenž se umí v prsa bít,

jen lidí pár, již proto k předu jdou,

protože prostě nutno takto jít.

Ne duchaplný, paradoxní vzhled,

jenž nebe s peklem a lež s pravdou smíří.

Ne velmi vtipné: dvakrát dvě je pět,

jen suché, prosté: dvakrát dvě jsou čtyři!

Ne sofismata a ne floskule,

jež ničím dnes, když byly včera vším,

jen lidí pár, jichž mluví ruky stisk:

Nezradil jsem a nikdy nezradím – –