Čert a Vašek.

Měl mne Vašek rád,

škoda na stokrát!

nechtěli ho za mne dáti

ani otec, ani máti; –

čert se přišel ptát!

Ale přes ten žal

Vašek rád měl dál,

o pouti mně dával dary,

ale doma řekli: Vari!

Čert už Vaška bral.

Shodli jsme se však

v hájku pod soumrak;

v tom ho z dálky máma volá,

Vašek před očima kola, –

a čert řek’: „Ty tak?“ –

Do zaječích bral,

kdež pak se mne ptal:

„Kudy, kudy do chalupy?“

Někdo za ním cupy, dupy; –

tak si ho čert vzal!