Čert na horách.

Byla jedna víska v horách

– věru dávno, dávno tomu –

domky spustlé, rozedrané

jako hejno cikánů.

Žili tam jen chalupníci,

baráčníci, podruhové,

– a pak bába čarodějná –

měli, co si nakradli.

Domek babky čarodějné

na konci stál hříšné vísky

v nízkém křoví polo skryt.

Na návštěvu v noční době

přilétal k ní z pekel říše

na perutích netopýřích

správce oné vísky – čert.

Jednou v noci při večeři

– bába byla tuze skoupa –

rozhněval se ďábel na ni,

a že bába nemlčela,

není třeba povídat,

Zalomcoval vztek jím strašný,

povstal ihned ode stolu,

plivnul způrné bábě ve tvář

a vyskočil oknem ven.

A hle! Od pekelné sliny

vzejmula se ihned bába,

chytlo od ní všecko kolem –

hoří jizba, hoří chata,

a čert venku mne si ruce:

„Vezmi bábu, vezmi čert!“

Ale ještě nevybouřil

ďábelský se jeho vztek:

nadmul tváře jako měchy,

z plných útrob proti vísce

začal foukat... Vichor hrozný,

nevídaný, neslýchaný

ihned povstal, stromy lámal,

skály drtil, dolů házel,

plameny hnal z chýže báby

přímo, divě k vesnici.

Ach, jak strašné podívání!

Ohniví, hle, hadi skáčou,

svíjejí se po střechách,

piští, syčí, přeskakují

pak jak dýmem poplašeni

od stavení k stavení;

odkud prchli, tam ční z dýmu

jenom černé ssutiny.

Jiskry jako z vodotrysku

k nebi srší. Z oken tmavých

vyšlehují rudé ohně

jako z hrozných draků tlam.

A pláč lidí polonahých,

uděšených, pomatených,

v rachot krovů padajících,

v sykot zní jen plamenů.

K sluchu Boha nedolétá;

neboť hříchy těchto lidí

uzavřely nebesa

na sedmerou závoru.

A oheň se dále šíří,

polovic už vísky zchvátil – –

Čert si jenom ruce mne:

„Vezmi všecko, vezmi čert!“

Nadme znova černé tváře,

fouká dále proti vísce,

stromy kácí, v oheň chýží

vichřice je přikládá...

V jedné chatě v této chvíli

děsu, hrůzy neskonalé

poděšená matka náhle

porodila před časem

dítě jako jezulátko.

Zaplakalo dítko malé

slabounkým jen, prvním pláčem.

A Bůh slyšel nářek dítka;

neboť ještě hřích nevssálo

z prsu matky hříšnice.

A v tom ještě okamžiku

ustál vichor pekel sloty,

déšť bohatý s nebe lil se

v rozsápané plameny...

Zařval čert, až skála pukla

na ohromnou jeskyni,

a propad se dolů vztekem

do propasti pekelné.