Červ.

Z mého srdce hloubi šeré

sten se dere,

starý červ to v noci tmách

hlodá v jeho hlubinách.

Srdce vadne, srdce stůně,

štěstí vůně

hořkne v jeho kalichu,

červ dál hlodá potichu.

Hlodá, hlodá bez ustání,

v teskném štkání

srdce pláče do ticha

jako květ, jenž usýchá.

Za lístkem se lístek řine,

srdce hyne,

jako chorá růže schne...

červ ten v hloubi neztichne.