Červánkům.

Ó vlny hořící, ó moře zlata,

ó spono démantová, kterou spjata

vlá říza Boha v azurovou dál!

či purpurem jste, který s ramen sňal,

když k zemi zadíval se v stesku právě,

jež k Němu z hloubí zřela vyčítavě?

neb číš jste hořkých slzí krvavá,

již země nebi v oběť podává?

Vím, věčnosti jste rubínovým prahem,

kam duše vzlétá, syta lidským blahem,

by v zřídle pravdy, v světla prameni

svou touhu skojila a nadšení! –