Červánky.

Červánků zlatě alej plane

a v rozvichřených korunách

se sněti na sněť slunce kane,

vše rubín, růže, purpur, nach.

Večerní vánek větve sklání

tlumenou hudbou lásky dum;

ó jaký ševel, šepotání,

tajemný ruch a snivý šum.

Nad hlavou mou se větve sklání

a zlatým vzduchem zpívají,

jak šel bych dlouhou řadou paní,

jež ratolestmi kývají.

Za šumu zkvetlých ratolestí,

jež stále kynou ve vánku,

alejí bloudím v duši štěstí

a zlatý odlesk červánků.