Červánky dávno zmizely,

Červánky dávno zmizely,

a v dáli kryl se ve tmu hrad –

kol ticho, a já v tichu tom

jsem slyšel sovu zaskuhrat.

I myslím si: Je určeno,

čí tělo zas má v hlíně tlít,

však kdo by přišel na řadu,

to nemoh’ jsem si vysvětlit.

Až když jsem zpomněl na tebe,

tu začal dole potok lát,

a v srdci stále znělo mi,

že už se boří Křivoklát.