ČERVÁNKY

Když v tonech blednoucích vše v stín se halí

a červánek jen rudou pochodeň

nad krajem zvedá, aby též zhas’ v dáli,

na žití svého celou mysli žeň!

Před tebou pole, niva s plným klasem,

však mnohé býlí též a planý květ,

vše k srdci tvému mluví klidu hlasem,

ber obé vděčně, jiný není svět!

Jen zbude-li ti v srdci upomínka

na dobro, jež jsi vykonati moh’,

jak po červánku slední, matná zmínka,

buď plný štěp aneb jen zdraný hloh;

dost vykonal jsi na té brázdě žití

a plně splatil’s lidstvu celý dluh,

buď plný klas aneb jen plané kvítí,

co prospělo víc – rozsoudí jen Bůh!