ČERVÁNKY.

Když mladý den se rodí z červánků –

co krása jeho vzbouzí nadějí!

Leč, kdo je splní? Kam se podějí,

než večer ještě nachýlí se k spánku?

Tak za mladosti v bílou tkal jsem blánku

sta skvělých vidin, velkých idejí

a mnil, že všecky v čin je oději,

jak první vesna sen svůj o skřivánku!

A zatím v slzách, sklamáních a bojích

vybledla slunce idealů mojich,

shaslo mé ráno, znikla důvěra...

Cíl se mi ztratil, zabloudil jsem stranou,

zas na obzoru červánky mi planou,

však červánky již – mého večera.