Cervantes.

Vy všickni Don Quixoti idealu,

jenž těkáte bez cíle v lidstva tlumu,

na bledé skráni svatou svoji dumu,

vždy místo srdcí nalézáte skálu.

Jenž nebe ztéci chtíce ve zápalu,

pro hvězdy nevidíte spousty rumu,

a s větrnými mlýny nerozumu

se bijete, ó děti tuch a žalů:

Váš nepřehledný dav se v dálce tratí,

váš bolestný smích věků nad vlnami

se chví; zda jásotem se nazpět vrátí?

Ó nezoufejte, blázni nebo svatí,

tou drahou pustou nejdete přec sami! –

svit s čela Ježíše vám cestu zlatí.