Červencová noc.

Po kraji ticho; nad lesem

hvězdnatá dráha se šíří,

plášť zlatých klasů skrývá zem,

traviny perlami hýří.

Svěžími květy dýše luh,

křepelky tesklivě tlukou,

dálnými poli kráčí Bůh,

žehnaje teplou je rukou.

V úplňku měsíc rozjasněn

hladinu rybníka líbá,

v duši mé zpívá dětství sen,

na prsa hlava se shýbá. –