ČERVENCOVÉ JITRO.

Dnes žárem praží slunce vyschlou zemi,

a obloha se v žhavých mráčcích bělá –

co dělat? Ležet klidně pod olšemi

a v řeku zřít, jak plyne zlenivělá.

Já kdysi běhal všemi ulicemi

– den jak dnes žhavý – zmořen byl jsem zcela,

bez dechu téměř, s potu ručejemi

za dívkou, která podobu tvou měla.

Jen podobu tvou!... Mnohý kousek hloupý

vyvede člověk s prudkou krví mládí,

však přijde čas, a rozvaha v um vstoupí...

Má dávná láska s bílým parasolem

teď z domu jde as... Klidno je tu kolem,

a ten stín olší příjemně tak chladí...