ČERVENCOVĚ ODPOLEDNE.

Rozepni ruce své k oblakům,

když touhou tělo tvé stůně

a vzdej se zářivým slunce rtům,

líbána pocely vůně.

Do květů, v zeleň trav tělo dej,

šílená horoucí mukou

a pak mne potichu zavolej

a hledej svou bílou rukou.

Najdeš mne v pestících květů všech,

můj oheň ve slunci hude,

najdeš mne v duše své záchvěvech,

ve vzduchu, v travinách, všude.

Letní den vezme nás v náruč svou,

vichřicí plachty se vzdují

a já spit krásou tvou vášnivou

zázračně tě pomiluji.