ČERVENCOVÉ ODPOLEDNE

Vykládala žába v louži:

Já div žalem nezhynu,

není velkých vášní v světě,

není ani hrdinů!

Sekundoval k tomu vrabec

od rána až k večeru:

Kdo tu žvaní o krahujcích –

jen když já se nažeru!

Předla kočka si svou píseň

brousíc drápky na plotě:

Nejsem silná, nejsem krásná –

co mi po vší holotě?

Bzučí sršeň: Jak to jenom

lidi vůbec napadlo,

duch že zbraní může býti

lepší než mé žihadlo?

Vyložil to moudrým slípkám

sestárlý pes pensista:

Každé větší nadšení je

rozhodně věc nečistá –

jen kdyby ty velké stíny

za horama nečněly –

jaký život žili bychom,

pane bože, veselý –!

Temno... Bouře... Jak to prásklo

v němé kouty se všemi –!

Jen ty stíny jako bozi

živy chodí po zemi...