Červenec.

Zlatou rouškou Živa zahalila nivy,

setí nehýbe se; žní zavítal čas,

záhy probuzeny žnečky pamětlivy

opatrně srpem bohatý žnou klas;

slunce v líce pálí, s čela pot se valí,

zpěvná ústa prahnou, ochabují svaly –

pospěš, hochu, blízkých lesů pramen živý

sílu rukám vrátí, ústům zpěvy zas!

Ó kéž silou prýští všecky české zdroje!

kéž své srdce zjaříš, statný lide náš,

a ty rozlícené nepřátelské voje,

jako ondy bylo, zase překonáš!

Vzbuď se, tuž se, silni! Dlouho dost jsme spali...

Či chceš, by nám pole zášť a zloba žaly,

ty bohyně vrahů, řídící jich boje –

a ne květ tvých dětí, ozdobou jež máš?