ČERVENEC.

V slunci hoří celý svět

vůní opojený

a jen já jsem jako květ

bez barvy a ceny.

Smutně spřádám sny o štěstí

touže zase znovu kvésti,

ale duši schází slunce

milující ženy.

Na pasece sedím sám

ve vonícím vřesu,

píseň cvrčků poslouchám

spiatou s písní lesů.

Čekám hlas, jenž sladce, jemně

zavolá: Pojď, milý, ke mně,

já ti z dálky hymnu moře

s květy jihu nesu.

Ale marně čekám dnes,

jak jsem čekal včera,

marně čeká sad i les

do pozdního šera –

nevracíš se z cizé dáli

tam, kde jsme se štěstí vzdali,

abys létla s písní léta

rovnou do nebes...