ČERVENÝ SLUNEČNÍK.

Na cestě v neděli slunečník červený

zahořel, veliký máku květ.

Za květem hleděl jsem, šťastný a zmámený –

větry jej odnesly ale hned.

Ty květe, hořící v tmu vlasů hlubokou,

proč plul jsi váhavě od cesty mé?

Tvé stíny krvavé a mladou červeň tvou

já dávno miloval u Paní tvé.

A jak jsi tratil se tam dolů červený –

já, který čekal na Paní tvou,

někde v svém citu hluboko zraněný

viděl jsem rdít se tě – krví mou...