ČERVNOVÁ NOC.

Spí červen v zahradách...

Tušíš vůni růže, jež této noci rozkvetla,

aby zítra poprvé v opojných barvách

zazářila ve vycházejícím slunci

a poprvé se zachvěla touhou,

až motýl poletí kolem?

Kam's do noci se díváš? –

a cítíš, jak větřík šumí v žitných klasech

omamnou píseň léta

o štěstí, jediném velikém štěstí,

jež skryto je v lidských prsou...

Myšlenky bloudí rozptýlené

jak hejno ptáků, rozplašených výstřelem,

a spánek kdesi bloudí v dálkách –

a dálky tolik bolí – –

a červnová noc neochladí rozžhavenou hlavu...

Zdá se mi, jak by někdo na violu hrál,

na violu hrál v nekonečnu Beethovena

a náhle tělo zachvěje se

a marně vzepne do tmy po kom ruce – –