ČERVNOVÁ NOC

Do okna jsem se posadil celý,

poněvadž noc je tak podivně krásná,

jako tvé oči, volání tvoje,

ty moje touho temná i jasná.

Na lesích mlhy jsou, nad nimi měsíc,

tajemně domky dědinou chodí,

v dáli se leskne Sázavy stužka,

po nebi láska beránky vodí.

A vlažné ticho měkce se vzdouvá

nadějí, snem, jež červen tu vznítil...

Už dlouho jsem štěstí hebké a křehké

tak blízko nepocítil.