ČERVNOVÉ JITRO

S luk jihočeských prýští vůně mát

a políbení polí skráně cítí.

Je slastný den... V tiš křičí vodopád,

jenž s výšin snu se v rokli času řítí.

Bdím v stanu smrčí... Lokám stínu chlad...

A v nitru oheň posvátný se nítí.

Svou bytost tuším ve všem růst i zrát.

Z mých očí vděčný obdiv světa svítí.

Myť cudným rděním jahod zrudlá je

a s blízkých pastvin chvílí výskne si

smích skotačivý hravé šalmaje.

Jsem blažen... largem lesa uchvácen,

a pohledy si kouzlí zjevy žen

jak oblaka, jež bloudí nebesy