ČERVNOVÉ JITRO

Dvé hmyzů stříbrokřídlých, rozkoší spojených usedlo mi

na rámě sluncem prohřáté. A v dáli

nesmírné, vlídné zřely hory,

obestřené cudně závojem zamodralým.

Na jejich vrcholcích ohromné stromy se rýsovaly

jak strážná božstva vonných rájů.

Radosti plna byla má duše

v úsměvném teple rána.