Červnový večer.

Při svitu luny

citery struny

rozechvěl Valentin v sadě,

když malá sestra

kvítečka pestrá

věsila po letohradě.

Na svlačce stonku

po bílém zvonku,

v zvoncích po kapce rosy,

a hocha píseň

v kalíšků tíseň

ozvěnu uschovat nosí.

Blažené šero.

„Synu i dcero“ –

z povzdáli šeptáno matkou –

„umění s ctností

duch váš že hostí,

ach, to mi útěchou sladkou!“